Na základě vyhlášeného nouzového stavu a opatření proti šíření koronaviru se štáb pořadatelů ve shodě s vedením KČT domluvil, že letošní brněnský pochod „Za posledním puchýřem po stopách Kudrny“ se konat nebude a bude odložen na příští rok.
Peníze všem vrátíme.

Koronavirus – Royalty free by VectorStockKoronavirus – Royalty free by VectorStockKoronavirus – Royalty free by VectorStock


Možnost objednání Kalendáře turistických akcí 2021

Protože se na „Puchejři“ vždy prodává čestvé vydání Kalendáře turistických akcí, máme pro vás možnosti, jak jej získat i bez konání tohoto pochodu:

  • Objednat u KČT, Odbor Mapa Brno, Kamechy 14, 635 00 Brno, tel.: 602 546 111 (Zdeněk Cabalka), e-mail: cabalka@kct.cz

Historie kudrnovských pochodů

Jak Žanek Kudrna vyrazil z Brna do Vídně i leckam jinam


Na pochod 1982 lákal kolomazník
Žanek Kudrna takto.

Duše Kudrnovců, Vilda Dvořák.
foto archív Vildy Dvořáka

Jede Kudrna do Vídně

„Jede Kudrna okolo Brna, veze kolomaz do Kojetína. Milej Kudrno, namaž si kolo, ať ti nevrzá přes celý Brno,“ zpívá se v písničce, která inspirovala partu nadšenců k pořádání Kudrnových vandrů.

Ubytování ve Vídni nepožadujeme, uvedla na přihlášce k tepochodu „Jede Kudrna do Vídně“ v roce 1982 celá jedna rodina. „Prosím vás, bude ve Vídni nějaké volno na nákupy?“ zněl dotaz dalšího přihlášeného. „Dále by nás zajímalo, jak bude organizován návrat zpět do ČSSR,“ tázala se jiná kompletně přihlášená rodina.

„Zajímalo by mě, zda je nutný devizový příslib. V případě, že ano, na moji přihlášku neberte zřetel,“ psal další. Naopak jiný podpořil svůj zájem o účast sdělením, že je členem SSM (Socialistického svazu mládeže), ROH (Revolučního odborového hnutí), SČSP (Svazu Československo-sovětského přátelství) a že plní výkonnostní odznak pěší turistiky.

Pokrokoví mládežníci z Vídně


U Velkého Meziříčí – Před Vídní probíhala
při dálkovém pochodu „Jede Kudrna do Vídně“
pasová kontrola u instalované závory s celnicí.
Kdo neznal své číslo pasu, tomu pořadatelé
půjčili metr, aby si mohl změřit objem svého pasu.
foto archív Vildy Dvořáka

Zkrátka a dobře, někteří lidé pořadatelům „zbaštili“, že Český svaz tělesné výchovy a brněnská turistická jednota Lokomotiva spolu s „pokrokovou mládežnickou organizací ve Vídni“ (ve skutečnosti ovšem místní organizací SSM) pořádají dálkový pochod do rakouské Vídně. Do místa, kam jinak mohla jen hrstička dokonale prověřených vyvolených. V pevně na „západních“ hranicích zadrátovaném Československu. Uprostřed normalizace.

„Co si, vy Brňáci, dovolujete, to je moc. Ale kdo umí, ten umí! Věřím, že se do Vídně dostanete,“ zněl další závistivý vzkaz na přihlášce z Čech. Jenomže, samo sebou, v rámci tehdy kvetoucí recese, šlo ve skutečnosti o stejnojmennou vesničku Vídeň, která leží jen pár kilometrů severně od Velkého Meziříčí. Od Brněnské přehrady se k ní šlapalo přes Veverskou Bítýšku údolím Bílého potoka a přes Velkou Bíteš, Ořechov a Kozlov zhruba šedesát kilometrů.

Za nápadem, kam všude by hypotetický Žanek Kudrna ze známé písničky mohl vyrazit, stál Vilém (zvaný Vilda) Dvořák – častý organizátor „dálkoplazeckých“ akcí v Brně i na jižní Moravě – se svými kamarády z tělovýchovné jednoty Lokomotiva Brno. Ti zahájili Kudrnovu kariéru v roce 1979.

Po březích šesti fajnových řek

„Tehdy jsme od Lojzy Růžičky, známého brněnského turisty a člověka, který se u nás velice zasloužil o turistické značení, převzali pořádání Pochodu kolem Brněnské přehrady,“ vzpomíná Dvořák, kterého všichni oslovují Vildo.

Už od roku 1977 organizoval s přáteli i „Jarní výšlap po březích šesti fajnových řek“, kdy se celý den a noc pochodovalo sto kilometrů kolem oblíbených trampských toků Bobravy, Rokytné, Jihlavy, Oslavy, Bílého potoka a Svratky. „Uspořádali jsme celkem čtyři ročníky, a to proto, aby i ti, kteří ujdou maximálně 25 kilometrů, měli možnost si obejít postupně celý stokilometrový okruh,“ vysvětluje Vilda Dvořák a dodává, že od června 1980 je pak už začal maximálně vytěžovat nově vzniklý Kudrna se svými vandry. „Tehdy nás totiž napadlo, že bychom k pochodování mohli ještě přidávat žertovné úkoly. Třeba razítka na kontrolních stanovištích se dostávala jen za zpěv nebo za nějaké cvičení,“ usmívá se.


Noční lávka – v cíli pochodu „Jede
Kudrna do Vídně“ se pořádaly různé taškařice.
foto archív Vildy Dvořáka


Hesla a vlajky – Akce Kudrnovců byla jedna
velká recese, která si utahovala z panujících
metod tehdejšího režimu.
foto archív Vildy Dvořáka

Zrození Kudrny – „Jede Kudrna okolo Brna“

Jako hlavní postava dálkových pochodů a dalších taškařic se Kudrna zrodil následovně. „To jsme tak seděli v Černohorské pivnici, kde je dnes už na Masarykově ulici občerstvení McDonald’s, a přemýšleli, jak nějakými smyčkami kolem Brna doplnit spartakiádní pochod do Prahy na požadovanou délku. To abychom mohli splnit zápočtovou cestu prvního stupně a být jednou mistry turistiky. Což byla sice taková tehdejší pakárna, ale přinášela spoustu poct a cestovatelských výhod,“ líčí Dvořák a vzpomíná, jak kamarád Luboš Gross zvaný Tumba najednou čistou brněnštinou pronesl: „Čtyři roky nosím takové nápad v palici, že by se chodilo kolem Brna podle té písničky Jede Kudrna okolo Brna.“ Přesně v té vteřině prý Vilda Dvořák pochopil, že dostal životní dar. Hned druhý den běžel s kamarády na Ústav etnografie a folkloristiky pro všechny verze písničky sebrané Sušilem, Erbenem a dalšími.

„Dozvěděli jsme se, že Kudrna byl kolomazník, co jezdil kolem Brna se šmírem v bečičce na trakaři, takže jsem se za další roky stal úplným odborníkem přes kolomaznictví,“ směje se Vilém Dvořák, který pak „s Kudrnou“ cestoval do nejrůznějších destinací, dokud po změně režimu s částí party pořadatelů nezaložil dnešní brněnskou cestovní kancelář Kudrna.

Na Kudrnovy vandry se chodilo po celý rok. Jedním z nejstarších byl převzatý Pochod kolem Brněnské přehrady, který dodnes nese název „Jede Kudrna okolo Brna“. Jako jediný u nás je zařazen do „Mezinárodní ligy chodců“ IML.

Pišingr, lávka, čísla pasu...

Na jejich vandry chodilo víc přihlášek, než kolik lidí mohli pořadatelé vzít. „Do aut se totiž vešel jen určitý počet převážených zavazadel, víc lidí už by se nenacpalo na večerní program s kapelami a různými legračními vystoupeními ani ke spaní v tělocvičně,“ vysvětluje Dvořák a vypráví, jak si proto lidé dlouho dopředu zajišťovali účast.

Kromě nočního přechodu lávky s trakařem přes rybník a ranní kudrnaolympiády s žertovnými disciplínami tehdy vznikl i slavný Kudrnův pišingr, který je dodnes v ceně zájezdů příslušné cestovky. „Ve Vídni, kam se chodilo z deseti různých stran od roku 1982 do roku 1991, pro nás perník ve tvaru škrpálu pekly členky místního Československého svazu žen,“ vybavuje si a vzpomíná také, jak se před Vídní u závory v celnici z kadibudky krejčovským metrem zjišťovala čísla pasu. Což pochopil jeden z účastníků, který už do přihlášky napsal: „Ráno – 89, v poledne – 96, večer – 102.“

Při prvním ročníku se ovšem pár těch, kteří vtip nepochopili, nachystalo k emigraci. „Propozice, u kterých jsme se váleli smíchy, je asi drobet zmátly,“ usmívá se Vilda Dvořák.

Jana Soukupová, MF Dnes 4. února 2012